Politicky byl Dubrovnik ve středověku pod ochranou či volnější nadvládou Byzantské říše a po Čtvrté křížové výpravě v letech 1205 až 1358 pod přímou nadvládou Benátské republiky. Po Zadarské mírové smlouvě v letech 1358 až 1440 se stal relativně nezávislým vasalem Království uherského. Po roce 1440 se Dubrovník ocitl v podobném vztahu k Osmanské říši – platil roční tribut sultánovi. Dubrovník měl obchodními styky s konsuláty zejména na Balkáně, ale i po celém Středozemním moři.
Republika zažívala vrchol své moci a prosperity v 15. a 16. století, ve spolupráci s Anconou – trasa Dubrovník, Ancona, (Florencie) a Flandry konkurovala Benátské republice – trasa Benátky, Rakousko a Německo. V 16. století byly součástí mohutné dubrovnické flotily i 180 velkých lodí. Město bylo opevněno hradbou v délce 1940 m kolem celého obvodu. Do města vedly dvě brány z obou stran původní úžiny (Pile a Ploče).
Konstituce Dubrovnické republiky byla striktně aristokratická: obyvatelstvo bylo rozděleno na nobilitu, řemeslníky a plebs. Veškerá skutečná moc byla soustředěna v rukou aristokracie. Občanům bylo dovoleno držet pouze malé úřady, zatímco plebejcům ani to. Svatby mezi členy různých tříd společnosti byly zakázány. Velká rada (Consilium Maior) se skládala pouze ze členů aristokracie; každý šlechtic v ní dostal křeslo při dovršení 18 let, měla v rukou nejvyšší moc. Každý rok, bylo jím voleno 11 (po zemětřesení 7) členů Malé rady (Consilium minus), ta spolu s Rektorem, jí voleným na období jednoho měsíce, měla exekutivní a representativní funkce. Senát (Consilium rogatorum), jenž měl 45 členů volených na jeden rok, byl operativnější (snadněji se svolával a scházel) a měl pouze konsultativní roli. Takováto organizace zabraňovala jedné rodině, aby podobně jako Mediciové ve Florencii neusurpovala moc. (Přesto se historikové shodují, že Sorkočevićové byli stále mezi nejvlivnějšími. Rektor, po dobu výkonu své funkce žil a pracoval v Rektorském Paláci, kdežto jeho rodina zůstávala ve svém domě (podobně jako původní florentští podestové). Patricijskými rody byli (v závorkách v pro senát povinném dalmatinském jazyce (blízkém italštině)): Bobaljevićové (Bobali), Bunićové (Bona), Bondićové (Bonda), Crijevićové (Cerva), Đurđevićové (Giorgi), Džamanjićové (Zamagna), Getaldićové (Ghetaldi), Gradićové (Gradi), Gučetićové (Gozze), Gundulićové (Gondola), Kabužićové (Caboga), Lukarićové (Luccari), Menčetićové (Menze), Pucićové (Pozza), Sarakové (Saraca), Sorkočevićové (Sorgo) a Tudiševićové (Tudisi). Aristokracie byla rozdělena na dvě strany: „Salamankezi” (konservativnější) a „Sorbonezi” (liberálnější). (Názvy stran jsou podle univesit v Salamance a Sorbonny v Paříži.)
Vláda republiky měla liberální charakter a záhy jevila zájem o spravedlnost a principy humanismu. Na vlajce Republiky bylo slovo „Libertas” (svoboda) a nad vchodem do pevnosti Svatého Vavřince (Lovrijenac) byl nápis: „Non bene pro toto libertas venditur auro” (Není dobré prodat svobodu ani za všechno zlato). Již od roku 1416 byl omezen obchod s otroky.
Město bylo v roce 1667 téměř zničeno silným zemětřesením, při němž zahynulo zhruba 5000 lidí. Bylo zničeno historické centrum města s románskou katedrálou, gotickými a renesančními paláci, kostely a kláštery. Mezi patricijské rody byli přijati: Binčolové (Binciola), Božidarevićové (Bosdari), Bučićové (Bucchia), Nataliové, Pavlićové (Pauli), Ranjinové (Ragnina), Restićové (Resti) a Zlatarićové (Slatarich). Dubrovnik byl postupně obnoven v barokním slohu. Spory mezi stranami se utišily.
Republika však ztrácela svůj hospodářský a politický význam nejen kvůli ničivému zemětřesení, ale i následkem celkové středomořské krize.
Konec republiky nastal po obsazení města Napoleonovými vojsky v roce 1806, kdy spory mezi „Salamankezi” a „Sorbonezi” opět vypukly. Oficiálně republika zanikla v roce 1808.
Roku 1815 byl Dubrovnik anektován Rakouskem jako součást rakouské Dalmácie. Patricijské aristokratické rody se buďto odstěhovaly či byly začleněny mezi rakouskou nižší šlechtu s titulem hrabat. Tento stav trval až do roku 1918, kdy se stal součástí nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 nazvaného Jugoslávie). Na počátku 2. světové války se město stalo součástí samostatného Chorvatska. Od dubna 1941 až do září 1943 bylo město okupováno italskými a později německými vojsky. Osvobozeno bylo v roce 1944 jugoslávskými partyzánskými jednotkami. V roce 1991, po vyhlášení chorvatské samostatnosti, bylo město ostřelováno těžkými děly Jugoslávské lidové armády (de facto Srbsko-černohorské) z okolních pohoří, přičemž utrpělo mnoho škod.
Vlakem
Neexistuje žádný vlak do Dubrovníku. Úzkorozchodná linka slouží k propojení Dubrovník do Sarajeva , ale byl uzavřena v roce 1976 .
Nejbližší železniční stanice je v Ploče , méně než 2 hodiny autobusem od Dubrovníku . Odtud se můžete připojit k vlaky do Mostaru a Sarajevu . Vlaky na severu lze nastoupit ve Splitu ,4 hod jízdy autobusem od Dubrovníku .
Autem
Cesta ze Splitu podél pobřežní silnice ( Jadranské magistrály nebo A8 ) je krásná malebné cesta přes malé a malebné vesnice a dalších turistických destinací. V letních měsícíchvýlet je pravděpodobné, že tato cesta může trvat déle než v ostatních měsících. Co vypadá jako krátký výlet na mapě může, ale může trvat cesta i 6 hodin .
Mnohem rychlejší způsob, jak jednoduše dostat ze Splitu do Dubrovníku autem je vzít dálnici A1 na Vrgorac a pak pokračovat přes Staševica , Opuzen a Neum do Dubrovníku .
Autobusem
Hlavní autobusové nádraží je v Kantafig , v blízkosti Port Gruz a Tudjman mostu , 2,5 km severozápadně od Starého Města . Lokální sběrnice 7 funguje mezi touto stanicí a Babin Kuk , a autobus 1 slouží Starého Města .
Jezdí přímé autobusy do / ze Záhřebu ( 205 – 234 kn , 11 hod. , 7 denně) , Korčula (100 kn , 3 hod. , 1 denně) , Mostar (100 kn nebo € 16 3 hod. , 2 denně . 10:30 a 15:00 ) , Orebič (100 kn , 2,5 h , 1 denně) , Rijeka ( 400 kn , 12 hod. , 3 denně) , Sarajevo (160 kn , 5 hod. , 1 den ) , Split ( 100-150 kn , 4,5 hod , 14 denně) , Zadar ( 200 kn , 8 hod , 7 denně). V sezóně je zde takédenně autobus odjíždí ve 11 hodin bude v Černé Hoře měst Herceg Novi , Bar, Kotor , Budva a . A v 15h do Prijedor a Banja Luka ( 10h ) v Bosně . Jednosměrný výlet do Budvy stojí 128 kN, nebo € 15 let. Na zpáteční jízdenky jsou mnohem levnější a vhodné , jen pozor na výběr autobusové společnosti.
Při cestě autobusem ze Splitu nebo měst dále na severu , mohou policisté nastoupit do autobusu a můžete být požádáni o předložení platného průkazu totožnosti při překračování Neum chodbou , která patří do Bosny a Hercegoviny. Zatímco autobusové společnosti Seznam dobu jízdy cca . 4 hod, buďte připraveni na jízdu blíže 5,5-6 hodiny , včetně hraničních kontrol bosenských .
Na všech meziměstských autobusů budete platit zvláštní poplatek ve výši € 2 nebo 10 kN řidiče pro zavazadla . Takže mějte nějaká změna připraven.
Lodí
Mnoho výletní lodě přicházejí do tohoto přístavu , typicky dokovací v přístavu Dubrovník ( Port Gruz ) naproti hlavní autobusové nádraží , 2,5 km severozápadně od opevněného starého města. Nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak se dostat z hlavního autobusového nádraží na Staré Město je pomocí místní autobusy číslo 1 , 1a a 1b , které téměř neustále cirkulovat . Některé výletní lodě kotva moři východně od Starého Města a veřejné soutěže cestujících přímo do starého přístavu . V roce 2012. více než 1.000.000 cestujících navštívil Dubrovníku výletních lodích .
Trajekty – Jadrolinija
Od Rijeky trajekty jezdí nahoru a dolů na pobřeží . Ze Splitu, Stari Grad , Korčula a Sobra jsou v cestě trajektu. Cesta trvá až 20 hodin , takže zvažte tutop variantu . V restauraci se podávají velmi dobré jídla za překvapivě příznivé ceny , ale mějte na paměti, že 23 % DPH není zahrnuta v nabídce.
Z Bari v Itálii. I když si můžete příjemně posedět uvnitř, paluba je levnější, vnitřní teplota se pohybuje na 60 ⁰ C nebo nižší , a dělá pro chladné noci i ve vrcholu léta . Bohužel ceny jsou výrazné: pro dva dospělé stojí jízdenka plus malá vnitřní 2 lůžková kabina € 168.
[youtube url=”http://www.youtube.com/watch?v=57_lA6OOPus” width=”640″ height=”480″ autohide=”0″ fs=”1″ hd=”1″ showsearch=”0″ showinfo=”0″]
